(Ne)šťastná sedmička

8. února 2014 v 23:17
Prázdniny byly u konce a nastal čas jít o školy:
Nová škola, nová šance, nový začátek :) (nebo ne?)
To že jsem se šeredně mýlila jsem poznala, jakmile jsem přišla do třídy a viděla, jak na mě všichni koukají. Ne překvapeně, ale spíš jako by věděli něco... Pak přišel do třídy náš učitel a officiálně mě přivítal (valstně mě, i bráchu, jsme dvojčata, ale píšu to ze svého pohledu) a představil spolužákům a spolužačkám. některé jsem znala už z dřívějška, rozpomínala jsem se na jednotlivá jména. Myslela jsem, že to bude fajn a že se skamarádíme, to jsem se ale šeredně pletla. První den jsme byli všichni rozpačití, tak jsem to nechala být, ale další dny se vyvíjely stejně. Dámy házely ksichty ala ty blbko opovaž se přiblížit jsi na okraji. Mátlo mě to. Ptala jsem se samy sebe, co jsem udělala tak špatného, ale nic mě nenapadalo (milý čtenáři, možná ti bude připadat, že to nemá hlavu a patu, ale ono ji to má, uvidíš ;) ). Opět jsem byla na dně. Učení mi šlo a neměla jsem s ním viditelné problémy. Jen ve škole jsem se stále neorientovala, takže se mi stávalo, že jsem bloudila a ani jsem netušila, kde je sborovna. Byl konec října a já stále neznala skoro žádného spolužáka jménem, kromě těch pár, které jsem už zmiňovala. O tohle se postaral až náš třídní, kterého málem trefilo, když zjistil, že jsme se ještě neseznámili. Najednou mi ale došlo, proč se ke mně spolužáci chovají jako bych byla póvl. Byl tam "Škodík". Mělo mě to trknout hned, byla to taková dobrá duše, co o mě rozhlásila všemožné drby a většina lidí si na mě udělala názor ještě dávno předtím než jsem přišla. Tahle skutečnost semnou zamávala. Dokonce tak silně, že jsem se úplně uzavřela okolí a pokud předtím ještě byla nějaká šance, abych se začlenila, tak teď se úplně ztratila.
Ve třídě bylo dusno, hned ze začátku jsem měla nálepku šprtky a všichni se mi smáli. Neuvědomovali se, jak mi tím ubližovali a ani nevěděli, čím jsem si prošla, ale nikdy se nezeptali... Nadávky se stupňovali, ale nikdy se mě žádný ze spolužáků ani nedotkl, to ne, napadali mě spíše slovně. Ale po zkušenosti z přdchozí školy jsem se bála cokoli říct a to bylo kamanem úrazu.
Nakonec se to začalo řešit. Udělal se "přátelský" kruh, abychom si všechno mohli vyříkat. N pár dní všechno utichlo, ale pak válka začala nanovo, už mě to nebavilo... Blížil se konec školního roku a já měla nervy v háji. Tohle mi mělo pomoct, ne mě to dostat na dno. Nechala jsem si obarvit vlasy na blond. Všichni byli v šoku, když mě viděli, ale pak to pro ně bylo úžasné. Nová věc pro posměch: balzám na jejich slepičí mozečky. Konec sedmičky byl tu a já byla v háji, měla jsem sedm dvojek, ale nic jsem si z toho nedělala, byla jsem spokojená, ale klidnila mě vyhlídka super dvou měsíců bez spolužaček. Během roku byla sezení ještě několikrát, ale neúspěšná.
Tenkrát jsme byli i na škole v přírodě, ale pro mě nezbylo místo v chatce s holkama od nás. Nakonec jsem skončila na chatce s jednou osamčkou, která byla fajn. Zalitovala jsem, že nejsem starší, tenkrát prvně a pak ještě mockrát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama