Pád koruny

15. února 2014 v 9:42
V mém životě vždy vévodilo to, co řekli rodiče. Nikdy jsem nedávala na vlastní úsudek, ale na ten jejich, takže chápu, že když jsem se, řekněme probrala, tak se jim to nemuselo líbit.
Od mala jsem byla hrozně hezká a typická árijka, jak už jsem zmínila. Jenže někdy ve dvanácti letech moje krásné modré oči začaly šednout a pak dokonce zelenat. Z té nádherné barvy se stal mix, který dodnes nedokážu pojmenovat. Zároveň jsem nikdy neměla zrovna dlouhé vlasy, ale byly krásné, krátké a blond. Pak jsem ovšem objevila Palette a zničila je...
Bývala jsem princeznou, ale moje korunka spadla. V současnosti mají mé vlasy barvu havrana a délku ani ne po bradu.
Je ale zvláštní, že i přesto, že jsem tuctová a obyčejná, mě lidé milují. Nikdy jsem neměla potřebu dělat za sebe něco, co nejsem. Nepotřebuju si na nic hrát, protože lidé, kteří mě mají rádi, mě budou mít rádi i takovou jaká jsem.
Před pár lety jsem se začla řídit podle sebe. Ztratila jsem tím spoustu lidí, v těch chvílích mě to kutečně mrzelo, dnes už ale vím, že tihle lidé pro mě nikdy nic neznamenali.
Poznamenaly mě prázdniny 2013, stalo se hodně špatných věci a já udělala spousty chyb, ze kterých jsem se asi stejně ani nepoučila. Byl to zlom, už se nechci řídit tím, co mi řeknou ostatní a je mi jedno, že si budou myslet, že jsem nevděčná, když si neberu jejich rady k srdci, a ani nechci být obrázkem, který si někdo stvoří podle své představy, chci být jen sama sebou.
Naštěstí jsem o těch prázdninách poznala i pár skvělých lidí a také svého báječného kluka a jednoho bráchu :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama