Proč, proč a proč?

10. února 2014 v 22:08
Vždycky jsem byla jiná.
Nikdy jsem tak úplně nikam nezapadala a vždycky jsem byla strašně poslušné dítě, které bezmezně důvěřuje všemu co řeknou rodiče a řekne jim snad úplně všechno. Později jsem pochopila, že to takhle nejde.
Jsem vůdčí osobnost, co si dokáže tvrdě stát za svým názorem a jen málokdy udělá kompromis.
Nastal zvrat, před dvěma lety. K tomu se ale dostanu později. Byla jsem vždycky trochu silnější, ale nikdy jsem neměla pořádného kluka. Jen jsem se strašně snadno platonicky zamilovala. Největší chyba v lásce byl L. Hnědovlasý, hnědooký frája, na první pohled vůdce party, kterým taky byl. Jeho namyšlenost a sebevědomí mě uchvacovala a jeho ležérní přístup ještě víc.
Nevím, ale většinou se mi líbili rebelové, prostě tihle kluci v sobě mají zvláštní kouzlo, něco, co nedokážu pořádně chápat....
Mojí největší slabinou je asi upřímnost. Zjistila jsem, že ne každý člověk ji dokáže přijmout. Také lidé, kteří chtějí slyšet kritiku ji nedokážou přijímat, pokud to není to, co chtějí slyšet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama