Šestá třída aneb průsery na entou

8. února 2014 v 19:59
První den v šesté třídě mi přišel divný. Byl to druhý stupeň. Ve třídě jsem znala jen pár lidí, rozdělili nás na sportovní A a nesportovní B. Polovina lidí odešla na gympl a k nám přišli noví spolužáci. Už od začátku jsme si nebyli sympatičtí jelikož oni byli romové a proto jsme se pak asi tak nenáviděli.
Prvních pár týdnů to bylo v pohodě. Říkala jsem si, že jsou to jen puberťáci a vyrostou z toho, avšak pak začaly nadávky, které se stupňovaly. Z nadávek přešli na mlácení, bylo to hnusný, ale já se to bála někomu říct. Nemohla jsem to už vydržet a řekla to třídní učitelce, jenže se stalo to nejhorší co se mohlo stát: ona mi nevěřila!!! a mávla nad tím rukou, že to nic není a je to normální.
Ve třídě nás bylo jen pár z těch původních a snažili jsme se spojit proti tyranům. Jenže marně.
Spolužáci mi začali být odporní, byly to úchylové. Nejednou se mi stalo, že mě někteý z nich přitlačil ke zdi a dal mi hnusný polibek.
Nakonec mě napadlo, abych si všechno začala psát a pak to ukázala učitelce, aby mi věřila, ale všechno dopadlo úplně jinak, samozřejmě špatně pro mě. Byl březen a já si i přes všechen teror držela dobrý prospěch. Jednou jsem seděla v lavici a spolužák na mě začal plivat. Zapsala jsem si to do bločku, ale byla hodina a učitelka mě přistihla a bloček mi zabavila. No pak to šlo z kopce...
Bloček se samozřejmě dostal do rukou zástupcům ředitele a začalo vyšetřování. jenže spolužác se obhájili navzájem, takže nakonec učitelé došli k závěru, že jsem si to nejen vymyslela, ale že já šikanuju je. Byla jsem v šoku! Bylo to na mojí psychiku moc. V dubnu jsem se poprvé podřezala. Spolužáci mě mlátili a stupňovalo se to stále víc. Začala jsem se bát chodit do školy, byla jsem uzlíček nervů a stále jsem byla samá modřina.
Jeden večer jsme svolali rodinnou poradu a rozhodili se, že přejdu jinam na školu. Nebyla jsem jediná, spolu semnou přešla i většina těch, kteří byli i na prvním stupni, ale nevím proč, učitelé se rozhdoli si mě poslední měsíce pořádně vychutnat, takže jsem nebyla ve stresu jenom z mlácení a útoků spolužáků, ale i ze zkoušení. Naštěstí se mi podařilo to ustát a byl konec června.
Poslední den si pamatuju naprosto podrobně:
Pár dní předtím jsem se nechala ostříhat, bylo to strašné a další důvod pro výsměch od spolužáků.
Vešla jsem do školy opět smutná a plná strachu, avšak už od rána nás hlídala učitelka, která měla kabinet proti naší třídě a nikdo si naštěstí nic nedovolil. Obdržela jsem vysvědčení, jehož dokonalost "kazily" dvě dvojky a těšila jsem se na druhý den: první prázdninový. Ve vchodu školy jsem se naposledy otočila, nadechla zatuchlý horký vzduch a vyšla ze školy. Uhnula jsem facce, kterou na mě zamířil spolužák a nakopla jsem ho, pak jsem utekla domů.
Těšila jsem se na září. Těšila jsem se na to, že se všechno zlpší a jak dobré to teď všechno bude. Když se na to zpětně podívám musím se sama sobě smát. Ach, jak jsem byla tenkrát naivní...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama