Květen 2014

Když

16. května 2014 v 21:32
Co když všechno, čemu věříš,
je jedna velká lež,
co když všechno, co máš, ztratíš
a už nenajdeš?
Co když city jsou jen zdání
a naděje jen klam,
co když všechno tvé je cizí
a i v davu jsi sám?
Co když cíl, za kterým míříš,
je zase jenom start,
co když všechno, za co platíš,
ti dají jako dar?
Co když smrtí všechno začne
a život je jen vtip?
Teď vyžeň smutek z hlavy
a věř, že bude líp.

Vir Magnus (Velký muž)

10. května 2014 v 17:45
E tenui casa saepe vir magnus.
Před pár týdny jsem narazila na tento citát. Je latinsky a já latinu miluji, je to nádherný jazyk a velmi mě mrzí, že se už dnes téměř nepoužívá.
Co vlastně znamená?
Z malé chaloupky často vyjde velký muž.
Jedná se o nádhernou metaforu. Mnohdy lidé, kteří jsou vychováváni v chudobě jsou slušní, zdvořilí, skromní, ale štědří. A svým velkým srdcem dokáží i hory přenášet.
Jelikož každá mince má rub i líc: Z paláců většinou vyjdou idioti, stačí se něky podívat na vedoucí pozice.... :)

Slovo bolesti

9. května 2014 v 16:13
Slovem nebo češtinářsky citoslovcem bolesti bývá nejčastěji "Au" nebo "Jauvajs".
Ale ne té psychické. Tohle slovo je krátké, výstižné, emocionální, náročné na vyslovení a strašně bolestivé: tím slovem je Láska- ten nejhezčí, ale zároveň nejnebezpečnější cit na světě. Jak snadno je pro ni člověk často ochoten i zemřít, ale stojí mu to vlastně vůbec za to?
Do doby, než jsem poznala, jak silnou drogou Láska vlastně je, jsem si myslela, že je to hloupost, ale teď....?
Je snadné se zamilovat, ale není snadné milovat, pakliže v lásce je plno překážek a není dost silná, aby je všechny překonala.
Každý musí poznat, co je správné, ale ve svém životě se držím 2 citátů:
"Pokud chce někdo z tvého života odejít, nebraň mu: Pokud se vrátí, je to v pořádku, no okud se nevrátí, netruchli, nikdy do tvého života vlastně nepatřil.",
druhý citát je trochu obdobný:
"Jsi-li zamilovaný a zamiluješ se do někoho jiného, dej přednost tomu druhému, jelikož pokud bys skutečně miloval toho prvního, nikdy se nezamiluješ do někoho jiného."
Tito dva citáty spolu určitým způsobem souvisí... Zvláštní, ne? :)

Smrt přítele

4. května 2014 v 21:01
Ze září 2013: Je ráno 16. září a já jedu do školy. Cestou si povídám s partou kamarádů a smějeme se jako vždycky. Dny jsou hodně stereotypní, ale nijak mi to nevadí, když mám fajn lidi, se kterými je můžu trávit. V duchu se oklepu při představě dne plného matematiky, která mi nikdy moc nepřirostla k srdci. Vyhopkám z autobusu a protáhnu se. Kluci, co semnou jedou jsou umírají smíchy a ptají se, jestli si rovnou nechci udělat rozcvičku. Naoko se nad tím nápadem zamyslím a se slovy, že to nezní špatně, ale že nemám čas se s nimi rozloučím a jdu čekat na spolužačku, abychom mohly jet společně do školy městskou dopravou. O velké přestávce mi nečekaně zazvoní mobil: Volá mi Dominik, můj nejlepší kamarád. "Čau vole, co chceš?" ptám se ho se smíchem. "Lili, tady je Míša, Dominikova mamka. Posaď se prosím." Začalo mi bušit srdce, nevěděla jsem co se děje a jelikož jsem neměla zrovna po ruce židli, pokrčila jsem rameny a sedla do doprostřed chodby. "Dominik měl dneska ráno nehodu," sdělila mi roztřeseným hlasem. Začala mi tepat krev ve spáncích. "A je v pohodě?" vyhrkla jsem. "Lili, on to nepřežil, dostal smyk a zlomil si vaz." "To mě mrzí, upřímnou soustrast," nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. "Děkuju, zatím ahoj." "Co? Jo, ahoj," odpověděla jsem a zavěsila. Na víc jsem se nezmohla. Po tvářích se mi začaly koulet slzy. To nemůže být pravda! To přece ne!! Dominik nemůže být mrtvý, vždyť jsme spolu včera mluvili! Měl za mnou o víkendu přijet! Byla jsem v šoku a zbytek dne pro mě byl mlhou. S nikým jsem se nebavila, jen jsem brečela, byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života. Chtěla jsem mu toho říct tolik a už to nikdy neudělám, nebudu mít možnost.... Za pár dní mi volal David, Domčův brácha, a zval mě na Domčův pohřeb. Dlouho jsem o tom přemýšlela a pak jsem se mu omluvila, že nepřijedu. Chtěla jsem si Dominika pamatovat takového, jaký byl za života. David to pochopil, ale stejně mi pak poslal fotografie, ze kterých mi běhal a dodnes běhá mráz po zádech. Zanedlouho to bude 9 měsíců, co Dominik odešel, vzpomínám na něj se smíchem, protože on by si to tak přál. Už navždy ho budu mít v srdci.

Život on-line

3. května 2014 v 18:24
Téměř každý ho má....... Většina lidí na něm stále visí....... Neméně lidí je na něm závislých......
Je to vězení...... Cesta, co jsme si vybrali dobrovolně...... Cesta, z níž se nedá vrátit zpět......
Sami kráčíme vstříc svému konci...... Jsme sebevazi...... Nebo ne....?
Internet, nejvetší zhouba lidstva. Je pravdou, že dnes u něho také sedím a píšu sem tento blog, mnohem milejší by mi však bylo, kdyby tento článek vyšel někde v novinách. Někde, kam člověk musí jít a setkat se s jiným člověkem, poté udělat obchod a nakonec si toto přečíst na papíře.
Jsme závislí a něčem, co vlastně ani neexistuje. Na něčem tak abstraktním. Internet je drogou a dostal se do rukou schopným dealerům hned na svém začátku, tak dostal možnost ovládnout celý svět.
Je velmi smutné, když na nejmenovalné sociální síti čtu, jak se kluci pokoušejí okouzlit holky a pak v rálném životě jim sotva řeknou "ahoj".... Bolí mě, když vidím, jak jsou si všichni cizí a tím víc se sobě vzdalují.
Problémy neřeší lidé s blízkými nebo přáteli, kteří jim chtějí pomoct. Těm řeknou, že se nic neděje, ať to nechají být. Jakmile ale přijdou domů, na internetu se s nimi svěřují lidem, které jejich problémy nezajímají.
Bratra a sestru pojí jen krev, ale ta pro ně nic neznamená....
Takhle vypadá dnešní svět, tohle je ta jistá zhouba! A přitom vypadá na první pohled tak nevinně....

Stáří

2. května 2014 v 20:41
Ten muž, který měl kdysi sílu v tváři,
se propad někam, kde se nechce mít.
Jeho úsměv zmizel a oči nezáří,
snad poznal, kdy čas je odejít.

Ta síla mládí jako soda vyšumí
a přijde stáří, těžký šedý šál.
Těžce ho snese někdo, kdo žít neumí,
vždyť s mocí v rukou zná být každý král.

Ten rytíř, co dávno jezdil na bujném koni
a dokázal si dobýt srdce každé z žen,
dnes chodí mlčky světem v zrezivělé zbroji
a tuší, že už brzy bude poražen.

Co je SWAG?

2. května 2014 v 19:17
Mít každej tejden jinýho kluka a říkat jak je to navždy- to je SWAG
Oblíkat se podle poslední módy a hrát si na ikonu- to je SWAG
Nevyjít z bytu bez nepostradatelný tuny make-upu- to je SWAG
Hrát si s ostatníma na velký kámoše a pak je pomlouvat- to je SWAG
Jít s davem a přebírat názory ostatních- to je SWAG
Hatovat každého, kdo jde proti proudu a má vlastní názor- to je SWAG?
---------------------------------------------------------------------------------------------
Být sám sebou, nebát se říct svůj názor a umět si ze sebe udělat srandu<<<< To je SWAG!