Doby přítomné, již dávno minulé

11. července 2014 v 20:27
Podle zmateného názvu tohoto článku, by mohl nezávisý čtenář soudit, že jsem před svým spisovatelským vyprázdněním požila nemalé množství alkoholu, avšak můhu ho s čistým svědomím ujistit, že se nic takového nestalo a nesmyslný nadpis má své zcela jasné opodstatnění.
Deset měsíců, teď mám na mysli ty kalendářní, ne ty lunární, jelikož to by pravděpodobně znamenalo období gravidity.
Tak tedy deset měsíců, které se mohou zdát nekonečné, jsou pryč a s nimi i první školní rok smojí středoškolské docházky.
Bylo 2.září 2013 a já přijela v 7 hodin ráno ke škole. Tou dobou jsem byla celá nervozní z nejisté budoucnosti a z neznalosti školy a spolužáků. A tak, přemožena strachem, jsem vzala telefon a zavolala Nikolce a vydržela jsem si s ní téměř třičtvrtě hodiny povídat, jen abych se zbavila strachu. Pak byl čas jít a já, se svým téměř nulovým sebevědomím jsem sebrala poslední zbytky odvahy a zeptala jsem se jedné celkem sympatickyy vyhlížející dívky, zda neví kde má třídu 1.L Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že se jedná o mojí novou spolužačku a budoucích deset měsíců i spolusedící v lavici.
Do třídy jsme dorazily pár minut před osmou hodinou a sedly jsme si do přední lavice, jediné, která byla ještě celá volná. Nejistě jsem se začala rozhlížet po třídě a svých nových spolužácích. Pár jsem jich, ke své radosti, znala už z přijímaček.
Pak zazvonilo a přišla naše třídní učitelka. Konečně se nám vyrýsovaly věci, které jsme měli tak trochu v povědomí, ale věděli jsme o nich pramálo.
Během příštích měsíců jsme měli příležitost se všichni navzájem poznat. S některými více, s některými méně.
I přes pár konfliktů, které jsme mezi sebou měli, se z nás stal skvělý tým, skvělý kolektiv a skvělá rodina. Jsem na naši třídu skutečně hrdá!
Nestihla jsem se ani nadát a už je půlka července 2014...
Za několik týdnů nás čeká druhý ročník. Musím říct, že se na to skutečně těším. Moc se těším, až uvidím ty známé tváře, které mi už teď chybí, a těším se, až se spolu budeme moci postavit proti všem výzvám, které nám středoškolský život ještě přinese...
Vím, že mnozí spolužáci čtou můj blog, tohle je pro vás: Bylo mi ctí, že jsem vás mohla poznat, a mám vás všechny moc ráda! Pamatujte: Jednou nejlepší, navždycky nejlepší!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama