Historický nálet aneb jak to bylo s Husem

6. července 2014 v 22:12
Kronika kostelníka ze Zavyhova:
Píše se rok 1415, konec měsíce šestého. Právě jsem obdržel, jakýsi dopis, zapečetěný před zraky Krista, pečetí s církevním znakem. Chvíli mě napadlo, přemýšlet nad významem této korespondence, avšak, zanedlouho mi došlo, že nejlépe ho zjistím, když si přečtu obsah. Rozlomím tedy pečeť, nepatřně sebou trhnu, když křehký pečetní vosk zakřupe. Z obálky vytáhnu pečlivě přehnutý list papíru. Už neváhám ani minutu, zbrkle list rozevřu. Ohromeně zírám na desítky řádků, napsané úhledným rukopisem.
"Jakub ze Zavyhova je tímto oficiálně pozván na koncil, který se uskuteční na začátku měsíce sedmého, léta páně 1415, v Kostnici, ve věci řízení s kacířem, takzvaným Mistrem, Janem Husem, rozeným v Husinci. Tento muž otevřeně a veřejně haní církev svatou, prohlašuje je za kacíře a podrývá autoritu mocnosti. Proto bude v Kostnici odsouzen a pokud veřejně neodvolá věty, jež denně při kázáních vypouští mezi lid, bude pro výstrahu jeho i jemu podobným upálen.
V Praze l.p.1415"
Páni, tak to je tedy něco. Ještě se mi nestalo, aby nižšího kněžího pozvali na jakýsi koncil, kde má být rozhodnuto o životě kacíře. Musím vše zapsat, třeba se to bude hodit pozdějším generacím.
Hned druhý den po mši jsem vyrazil. Farnost jsem nechal na starost kněžímu z vedlejší vesnice a na jeho zvědavé dotazy jsem odpověděl jen, že mě povolává vyšší moc.
Z koncilu: Sedím s dalšími desítkami kněžích ve velkém obdélníkovém sále. Přítomen je i jeho výsost, král Zikmund, což mne velice překvapilo, jelikož světští panovníci se obvykle do věcí církve nemíchají. V místnosti je hluk, jak všichni tito břichatí páni horečně diskutují. Tu šum v místnosti přeruší hlasité zavrzání dvoukřídlých dveří. Do místnosti napochodují čtyři vojáci, mezi nimiž je postarší muž. Natahuji krk, abych si ho mohl pořádně prohlédnout.
Kdysi hnědé valsy jsou nyní skoro šedivé a krátká, ostře střižená bradka na tom není o nic lépe. Oblečen je v prostém kněžském oblečení. Vypadá zmučeně a unaveně, ale navzdory tomu, z něho vyzařuje autorita a odhodlání. V davu to zašumí: "Hus!" "To je ten kacíř!" "To je on!" Jak pozoruji, většina z přítomných sem byla přivedena za stejných okolností jako já a téměř nevědí oč se jedná...
Promluví nejvyšší a hluk náhle utichne. "Jan Hus?" osloví obviněného přísně.
"Ano!" odpoví oslovený pevným hlasem.
"Výborně, byl jste předvolán ve věci vzpoury proti církvi a buzení lidu ke vzpouře!"
"Já jsem, nikoho..." načal Hus. "TICHO!" okřikne ho nejvyšší, "zde budete odpovídat jen Ano nebo Ne, a jen pokud budete tázán, rozumíte?" Zavrtěl jsem nad tímto hlavou, tu mi došlo, že Husovi zbývá jen jedno, odvolat své učení, jinak je o jeho osudu předem rozhodnuto.
"Ano" ozve se z Husových úst.
"Dobrá tedy, potvrzujete, že jste tyto činy skutečně spáchal?".....
V tomto duchu se celý proces táhl několik hodin. Nebavilo mě to, vždyť bylo nad slunce jasné, že vše vyznělo úplně jinak než to ve skutečnosti je. Hus se ale nesnažil protestovat a pokorně odpovídal na všechny otázky. Nejvyššího zřejmě bavilo nechávat chudáka husa škvařit ve vlastní šťávě. Pak padla poslední otázka "Odvoláš věty, kterými jsi pošpinil celou svatou církev i samotného papeže?" Se zatajeným dechem všichni čekali, co Hus odpoví. Každý by asi souhlasil, aby si zachránil holý život, ale Hus ne! Zablýsklo se mu v očích a pak pomalu zavrtěl hlavou: "Ne, neřekl jsem nic, než pravdu!"
Nejvyšší se dopálil a vynesl soud, jenž otřásl nejedním z přítomných: "Sám jsi rozhodl, jak bude naloženo s tvým životem. Zítra budeš upálen, pro výstrahu všem, kdo by chtěli šířit tvé pochybné učení." Poté Husa odvedli. Nevypadal překvapeně, spíš zklamaně, byl zklamaný zkažeností světa, zejména církve.
Druhý den byl pred zraky prostých lidí upálen na vysoké hranici. Dobře jsem věděl, jak to skončí. Těsně před smrtí dostal naposledy možnost odvolat své učení, avšak neučinil tak, prohlásiv, že si bude za svou pravdou stát až do smrti, se rozhlédl po shromážděném davu. Naše oči se na chvíli setkaly, nepatrně jsem kývl. Pochopil, co tím myslím, že s ním souhlasím. Zavřel oči a počal se modlit. Modlil se až do chvíle, něž ho vysoké plameny navždy umlčely. Tak zemřel Mistr Jan Hus. Jeho ostatky, vlastně jeho popel, byl pak vysypán do řeky. Církevní představitelé považovali Husovo upálení za dostatečnou výhružku. takže věc pro ně byla uzavřena.
Jakmile jsem se vrátil domů rozhodl jsem se odejít ze společenstva těchto pochybných, prolhaných a bezcitných lidí. Šel jsem ve stopách husova učení a počal bojovat za jeho pravdu, pro tuto pravdu jsem se rozhodl i zemřít.
Dnes 6.7.2014, je to přesně 599 let, ode dne, kdy se jeden velký muž rozhodl bojovat za něco, v co věří.... Díky Mistře!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama