Bez světel

27. listopadu 2014 v 21:44
Je čtvrteční večer. Jelikož je listopad, je už zima. Není to ale obyčejná zima, je to taková ta lezavá, co vás pokouše, i když máte lyžařské oblečení, taková, co si ráda skládá obláčky páry z vašeho dechu.
Přitáhnu si bundu blíž k tělu, hlavou mi proběhne, že legíny do tohoto mrazu byly asi hloupost. Pokrčím rameny: No co nadělám? Čím rychleji půjdu, tím menší zima mi bude a tím rychleji budu v teple doma.
Hugovky, které mám v náručí mi propůjčují inteligentní a trochu tajemný vzhled. Za chvíli už splývám se stíny, vrhanými budovami, ohraničujícími náměstí. Proti mně jde jakási žena. Jak se blíží, poznávám v ní známou. Pozdravím ji a ona se zastaví, koukne se mým směrem. Ale nekouká na mě, kouká skrze mě, nakonec zavrtí hlavou a jde dál. Hm, asi mě nemá ráda, zasměju se.
Pokračuji v cestě domů, ale další známí, které potkávám, a že jich není málo, se chovají stejně jako ta první. Vrtím nad tím hlavou: Co to má sakra znamenat? Co je špatně?
Chce se mi brečet. Všichni mě slyšeli zdravit, ale neviděli mě? Jak je to možné???
Ústy vyfouknu další obláček páry a vypláznu na sebe jazyk do výlohy. A pak mi to dojde!
Trochu nadzvednu rty a odhalím zuby a vykouzlím sladký úsměv. Akorát se to hodí, protože vidím na protějším chodníku kamaráda. Zavolám na něho, stále ještě s úsměvem na rtech. Záhy přeběhne silnici a je u mě: "Ahoj Lili, jak se máš?"
Tak v tom to bylo, zapomněla jsem na úsměv: Na jednu z nejkásnějších věcí, jakou mohu někomu věnovat. Působila jsem jako auto, jedoucí bez světel. Neviditelná!
Nezapomínejme na úsměv, je to totiž okno, které prozradí, že je srdce doma! :)
*Lili*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama