Dětské hřiště

24. listopadu 2014 v 23:21
Houpačka, smutně se kývající ve slabém větru, který přinesl listopad. Poposednu si na lavičce a rozhlédnu se. Dětské hřiště, na němž si nehrají žádné děti, s kdysi pestrobarevnými prolézačkami působí pod zamračenou oblohou smutně, dalo by se říct, že i depresivně. Bolí mě, když vidím kolotoč, na kterém jsem se jako malá s oblibou točívala, dokud se mi nemotala hlava, a stejně tak bolestivě na mě působí zeleně natřená, ošoupaná klouzačka, kroutící se jako had k velkému dřevěnému kůlu se žebříkem. Rodiče mi vyprávěli, že to býval velikánský strom.
Jako zrnka soli se třpytí písek ve svitu slunce, které se na chvilku prodralo mezi šedivou clonou mraků. Všimnu si maličkého kousku čehosi červeného. Chci to prozkoumat blíže. Prsty odhalím další kousek věci, je mi jasné, co asi najdu a už v ruce držím malou červenou bábovku.
Ve sluchátkách se mi spustila nová písnička. Pomalu mě přepadá vlna nostalgie a za bezmyšlenkovitého hrabání děr v písku začínám vzpomínat. Nečekala bych, že se mnou jedna návštěva dětského hřiště tak zamává, ale stalo se: Právě jsem si totiž uvědomila hrůznou skutečnost, že moje dětství je nenávratně pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama