Duch na stavidle

29. listopadu 2014 v 22:55
Každý rok, jak jistě už víte, jezdíme s rodiči na dovolenou do jednoho campu nedaleko Plzně. Už to bude pár let, kdy jsme tam byli prvně. Každý rok se ale stane něco co v nás nechá hlubokou vzpomínku. Ani letos tomu nebylo jinak.
Nad campem je vyhlídka, na níž se jednou, dvakrát, za dobu co dovolenkujeme, vydáme celá parta, ale aby to bylo strašidelné, chodíme večer, téměř v noci po setmění. Vždycky nás pár jde napřed a lekáme ty, kteří jdou za námi, je to totiž skvělý pocit. Sami e také bojíme, možná víc, než rodiče, ale najevo to nedáme.
Na vyhlídce je zajímavé snad jen to, že je z ní vidět opravdu desítky kilometrů daleko, ikdyž ve tmě je nám to na nic.
Letos, hned jakmile jsme sešli dolů, jsme se v partě holek rozhodly, že si ještě půjdeme vyměnit pár drbů k rybníku. Vede k němu klikatá panelová cesta, která bíle září do tmy. Když jsme byly asi v její půlce jako na povel jsme se zarazily: Na stavidle někdo seděl!
Svítily jsme na něho baterkou, ale světla byla moc slabá. Začaly jsme se bát. Co teď? Pak jsme se otočily a začaly pomalinku ustupovat, aby ten někdo nevycítil, že se bojíme. Když jsme se dostali až na křižovatku asfaltky se silnicí, rozběhly jsme se a utíkaly až do campu. Tam jsme všechno vyklopily, ale sklidily jsme jen výsměch. Jelikož nás klukům bylo asi líto, šli to zkontrolovat, ale jak se dalo čekat, stavidlo bylo prázdné. My ale víme, co jme viděly a niko nám to nevyvrátí.
Dodnes když nad tím přemýšlím, běhá mi mráz po zádech, ale mám pár teorií, oč by mohlo jít:
1) Jen výplod naší fantazie: Bylo by to vcelku vzato logické a nejpřijatelnější, na druhou staranu se mi ale skupinové halucinace nezdají moc reálné...
2) Rybář-pytlák: Nejchutnější kapři v okolí jsou právě v tomto rybníce, tak proč by si někdo nešel zapytlačit, třeba že lekl, že to je policie, a proto zmizel. Ale proč by s oblékal do bílého oblečení?
3) Duch: Ať to zní jakkoli neuvěřitelně, zpravidla bývá právě tato možnost pravdivá. A proč ne? Před několika lety se tu prý utopilo nějaké dítě, tak se třeba chtělo přidat a popovídat si.
Každopádně na to budu asi ještě dlouho, ne-li do konce života, vzpomínat, protože vím, že duchové existují.
*Lili*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 DENISA ♥♥♥ DENISA ♥♥♥ | 4. února 2015 v 16:35 | Reagovat

skupinová halucinace to určitě nebyla :D párkrát jsem nad tím také přemýšlela ..
máme vážně zážitky na celý život :) ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama