Kde lišky dávají dobrou noc

25. listopadu 2014 v 7:42
Pohled na krvavý západ Slunce v této Bohem zapomenuté krajině mi pomalu, ale jistě proniká do celého těla a rozlévá v něm příjemný pocit prázdna. Zavírám oči a vychutnávám si šimráí na tvářích od posledních zlatavých paprsků.
Ač jsem tu teprve pár dní, připadá mi, jako bych tu žila celý život. Poprvé v životě mi připadá, že jsem našla domov: Ten domov, kde člověk dokáže sedět a nechat hlavou bez povšimutí proplouvat myšlenky, přesně ten domov, který mnozí hledají po celý život a většinou ho stejně nenajdou, ten opravdový a jediný domov.
Vlahý větřík mi načechrává vlasy, které byly ještě před pár okmžiky pevně stažené do culíku. Lechtá to a mně se chce smát, ale v tak posvátném klidu mi to přijde trochu nepatřičné. Zastrčím si neposlušné pramínky za uši.
Pootočím hlavu, abych se mohla podívat, co mám za zády. Měsíc, právě vstupující do úplňku mě příjemně překvapí, dá se říci, že i nadchne. Takovou nádheru lze ve městech a přetechnizovaných oblastech vidět jen zřídka, ne-li jen na plátně.
Skála, na níž stále ještě sedím, majíc výhled do širého okolí, pro mě právě vytvořila pomyslnou hranici mezi dnem nocí, možná i mezi životem a smrtí...
Kdo by byl řekl, že tohle všechno může člověk zažít mimo civilizaci, v krajině, kam se jen málokdo sám odváží, k rajině, kde stále ještě vládne přirozená rovnováha a mír, v krajině, kde lišky dávají dobrou noc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mája Mája | E-mail | Web | 26. listopadu 2014 v 18:16 | Reagovat

Jak už ti Nikča možná řekla, tenhle článek je fakt perfektní! Musím si toho tady u tebe pročíst víc. 😉

2 Lili Lili | 27. listopadu 2014 v 5:45 | Reagovat

Ano, říkala mi :) Moc díky :3* Budu ráda, pokud v tobě najdu svou novou čtenářku :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama