Kouzlo Vánoc

30. listopadu 2014 v 11:26
Vyhrabala jsem ze šuplíku jednu povídku na téma Vánoce, snad se bude líbit :)
"Ne, nemáme peníze." Tuto větu jsem nikdy neměla ráda. Od doby, kdy tatínek přišel o práci, nebyly peníze skoro na nic jiného, než na chléb, máslo a občas i nějakou polévku. "Agátko," říkala mi často maminka, "uč se, ať si jednou můžeš koupit všechno, co budeš chtít." V té době jsem nechápala, jak se může stát, že mi rodiče nekoupí panenku, když ji zrovinka teď chci. Tatínek i maminka sháněli práci, ale nedařilo se. "To víte," říkávali jim vedoucí a ředitelé s přetékajícími panděry, "lidé chtějí pracovat. Nikdo nechce upustit od toho, co má." Maminka se kvůli tomu soužila. "Maminko," těšil jí tatínek, "však to nějak uděláme."
Toho roku jsem slavila patnácté narozeniny. Narodila jsem se sedmnáctého prosince, takže netrvalo dlouho a Štědrý večer nastal. Ten den obchodníci zlevnili všechno zboží, které se mohlo zkazit, a tak jsem koupila kapříka, aby z něho maminka uvařila rybí polévku.
Cestou domů vidím na lavičce v parku zuboženého dědečka. Navšímal si okolí. Myslím, že vzpomínal na dětství a Vánoce. Procházela jsem okolo něho, podívala se mu do očí a bylo mi jasné, že ho tam nemohu nechat. Opatrně k němu přistoupím a podávám mu ruku. "Dobrý den, jmenuji se Agáta." Jemně se na mě zadíval a sevřel mi ruku v té své. "Bedřich," představil se mi překvapeně. "Pojďte se mnou k nám domů na trochu rybí polévky." A tak jsme šli.
"Jen pojďte dál," usmála se maminka na pana Bedřicha. "Na Vánoce nesmí být nikdo sám," podotkl tatínek. Při rozhovoru se pak nějak dostala řeč na šachy a to byl tatínek ve svém živlu. "Pojďme si zahrát," navrhl tatínek. Tak se s panem Bedřichem zašili v obýváku a vylezli, až když jsme na ně potřetí volaly, že je večeře hotová. Po jídle uložila maminka pana Bedřicha na gauč v obýváku, popřála mu dobrou noc a šlo se spát.
Ráno, spíše k poledni, nás probudil domovní zvonek. Za chvíli u nás v kuchyni seděl pán oděný v černém obleku a začal číst v lejstrech. "Jmenuji se Evžen Skrblík a přišel jsem vykonat poslední vůli pana Bedřicha Bodrého, který dnes ráno zemřel. Stojí tu, že všechen svůj majetek a peníze odkazuje sečně Agátě Koutské." Poté mi podal složenku, s předtištěnou částkou, kterou mi pan Bedřich odkázal. Nepamatuji si, jak to šlo dál, protože jsem omdlela. Právě jsem dostala osmset sedmdesát milionů.
A pak to šlo jako po másle. S tatínkem jsme založili firmu "Koutský pro vás" a zaměstnali jsme tam všechny lidi, kteří měli o práci u nás zájem. Dodnes chodím panu Bedřichovi zapalovat svíčku na hrob a s úctou na něho vzpomínám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama