Když otevřu dveře

7. prosince 2014 v 22:09
Vím, že je přede mnou náročný den. Rádá bych si dnes přispala, ale svědomí mě nutí poslechnout budík, který už dobrých deset minut pípá. Neochotně se zvedám a odkráčím do sprchy, kde nechám proud horké vody, aby ze mě smyl poslední zbytky únavy. V koupelně mě zastihne mamka a se slovy, že jsme nevyhráli vodárnu, mi zastaví vodu. Takové řeči po ránu skutečně miluju!
Než odejdu do školy musím udělat spoustu důležitých, tedy alespoň z mého pohledu, věcí. Ze všeho nejdříve jdu do pokoje a vzbudím bratra, který se ani neobtěžuje nastavit si budík, fénem. Mám až škodolibou radost z toho, že jsem ho vyrušila ze spánku. Další věcí, kterou musím bezpodmínečně udělat je make-up a výběr oblečení. Netrvá mi to nijak dlouho, protože v tom už mám grif.
Cestou do kuchyně se potkám s rozespalým bratrem, který mi na pozdrav místo odpovědi jen něco zavrčí, přičemž tuším, že to nebylo nic lichotivého. V kuchyni voní jahodový čaj a bábovka, kterou jsem včera upekla. U lednice sedí ve stoličce sestra a vesele si povídá. Když mě spatří, věnuje mi zářivý úsměv a sladký pozdrav "Ahoj Ení", a začne tleskat svýma maličkýma ručičkama. S úsměvem zasednu ke stolu a nasnídám se. Po očku sleduju hodiny, abych nepřišla pozdě na autobus, a podle očekávání opět nestíhám.
Rychle opláchnu nádobí, dám sestřičce pusu a spěchám si pro věci. Naposledy zkouknu svůj obraz v zrcadle a s úsudkem, že lepší už to nebude, opustím byt. Beru schody po třech, takže za chvilku jsem dole a vyrovnala jsem čas, který mi scházel. Když otevřu dveře ven, zafouká mi do tváře a já si přitáhnu bundu blíž k tělu. S úsměvem pohodím hlavou: To mi ten dnešek pěkně začíná....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama