Můj pád

28. prosince 2014 v 23:14
Konečně tu byl začátek fronty a já přímo na tom vytouženém místě na začátku. Už jen malý okamžik a budu volná. Nikdo z vás nemá ani ponětí jak moc se na tuto cestu těším.
Oslnila mě vlna světla a já si náhle připadala jako v tom bájném tunelu se světlem na konci, o kterém jsem slyšela vyprávět.
Hbitě a odvážně, plna očekávání jsem se přehoupla přes malou překážku z níž trčely dlouhé černé trny, poslední překážku, dělící mě od svobody. Prudce jsem klouzala po strmém hebkém povrchu. Nic dosud nebylo lepšího, než tohle. Užívala jsem si tu rychlost, náhle bych mohla zbořit svět.
A pak sametový koberec zmizel a podemnou se rozprostřel nový svět, svět v němž bylo všechno tak nádherné a barevné. Kousek ode mě letěla moje kamarádka zamávaly jsme na sebe a hlasitě se smály. Nikdo z mých známých nic takového nezažil a pokud ano, ti co se dostali na začátek fronty se nevrátili a nemohli o tom vyprávět.
Hlasité vzlyky se rozléhaly všude po okolí. Zajímalo mě co se asi stalo, proč ten smutek? Ráda bych to zjistila, jenže mou pozornost odvedla jakási barevná střapatá věc, jejíž vůně se linula po celém pokoji. Omámilo mě to, chtěla bych být její součástí. Asi jsem se zamilovala do té nádhery, co mě dosud obklopovala. Bylo to něco úplně jiného, nového a dosud nepoznaného, obrovský rozdíl proti nekonečné tmě, což je jediné co si pamatuji.
Celým mým tělem náhle projela prudká bolest. Ovládl mě pocit, že se rozpadám a pomalu jsem se začala vpíjet hluboko do látky mojí bývalé majitelky. Ale tu už to nezajímalo, celému světu to bylo lhostejné. Na druhou stranu, kdo by se zajímal o osud malé bezvýznamné slzy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama