Přežila jsem svůj soudný den

18. prosince 2014 v 23:24
25. července 1999
První sluneční paprsky mě lechtaly na tváři. Otevřela jsem oči do nového slunečného dne. V chatrči už nikdo nebyl. To je ale velmi zvláštní: Něco se chystá, něco velkého. Je tu až ohlušující ticho a klid. Vstala jsem a urovnala si lůžko. Viděla jsem někoho vejít. Byla to Ghází, šamanka našeho kmene, kmene Gházů. Neřekla nic, jen mi kývla na pozdrav a dívala se. Vědoucíma očima sledovala každý můj pohyb. Zůstala až do poledne, než však odešla, sdělila mi, abych byla připravena na všechno. Něco se tedy vážně chystá, něco ještě většího, než velkého.
.
26. července 1999
Nepletla jsem se. Ve vzduchcu je cítit napětí. Ráno mě oblékli do modrého roucha. Nikdo mě nenechal nic dělat. Matka mi jen řekla, ať se pokusím si co nejvíce odpočinout. Celý tento den byl zvláštní. Všichni Gházové se ke mně chovali jinak. Všichni moji kamarádi, chlapci, mě ignorovali. Jakožto patnáctileté dívce mi to ubližovalo.
Teprve večer mi byl důvod jejich chování objasněn. Celý kmen se shromáždil okolo ohniště. Všichni tichým, ale melodickým hlasem zpávali moje jméno. "Rowanda, Rowanda, Rowanda," ozývalo se ze všech stran. Před sochou Flórí, bohyně všeho živého, seděl Klaior, mladík, který před několika málo dny zabil svého prvního nosorožce. Vrhl na mě dlouhý upřený pohled a celou si mě pečlivě prohlížel. A tehdy mi vše došlo. Tohle byl posvátný obřad Poznání. Konal se vždy před vstupem do svazku. Mého svazku!
.
27. července 1999
Dnes jsem byla oblečena do bílých šatů, tedy šatů čistoty. Během dne jsem směla vidět jen Ghází. Všichni ostatní připravovali obřad a hostinu. Klaior zřejmě nebyl nervózní, ale vlastně nevím. Den ubíhal velmi rychle a večer potom proběhl obřad. Po něm následovalo tajemné rvní poznání. A tak byl náš svazek požehnán.
.
28. července 1999
Moc si ze včerejška nepamatuji, vím jen, že mi láhev kvasného moku nebyla cizí. Oblékla jsem si rudé šaty, na znamení toho, že jsem se stala ženou. Doufám jen, že bude náš svazek šťastný.
.
13. srpna 1999
Probudil mě úder. Přesněji řečeno facka, která přístála na mé tváři. Poté si Klaior sunda pás a začal mě bít. Přestal, až když mi z ran tekla krev. Takhle to pokračuje už druhý týden. Nedařil se mu lov a vinil z toho mě.
Moje jídlo mu nechutnalo, rozkopával srovnané peřiny a stále mě bil. Několikrát jsem se ho ptala, proč mi takhle ubližuje, ale vždy se jen zlověstně smál.
.
17. srpna 1999
Modřin a stop po bití si už všimla i Ghází a moje matka. Obě mi domlouvaly, abych náčelníkovi sdělila, že mě Klaior týrá. Naléhaly na mě, ale já nemohla. Zabil by mě...
.
19. srpna 1999
Ghází si dnes odchytila Klaiora a vyčinila mu. On naslouchal se sklopenou hlavou a vypadal, že je mu to vážně líto, ale byla to jen přetvářka. Jakmile přišel do chatrče, bouchl mě: Prý od cesty.
.
20. srpna 1999
Něco málo po půlnoci jsem v chatrči uslyšela nějaký hluk a hlasy. Někdo mi zacpal ústa a svázal ruce a nohy.
Ucítila jsem surové údery po celém mém těle. Kopání do nohou, hlavy i hrudníku bylo nesnesitelně bolestivé a kruté. Cítila jsem stékat po obličeji horké pramínky krve. Myslela jsem, že udeřila moje poslední hodinka...
Najednou se ve dveřích objevily pochodně a do chatrče vtrhli moji zachránci, kteří okamžitě útočníky odvlekli pryč, k ohni, kde je za pár okamžiků popravili. Náčelník se na mě zlobil, že jsem mu to neřekla, ale byl rád, že to dobře dopadlo.
.
30. listopadu 2007
Několik měsíců po útoku jsem se dozvěděla , že nebýt Ghází, byla bych dávno mrtvá. Zaslechla totiž mladíky, jak plánují útok a začala jednat. Právě jí dodnes vděčím za to, že jsem přežila svůj soudný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama