Skála sebevrahů

5. prosince 2014 v 23:33
Lili:
Naposledy jsem se rozhlédla okolo sebe. Neviděla jsem nic, než tmu: zlou a ničivou, ale zároveň tak uklidňující a milosrdně shovívavou. Kdesi hluboko pode mnou zuřila řeka svým mocným proudem a ledovou vodou narážela na kamenité břehy dopřávajíc jim sprchu sladké zpěněné horské vody. Zavřela jsem oči a pokoušela si představit, jaké to asi bude, až dopadnu hluboko do té ledové vody, a než se dostanu na hladinu, zavře se nade mnou a já s ni navždycky splynu. Nebo jaké to bude, když dopadnu na skaliska....
Neměla jsem jinou možnost než se vrhnout z téhle skály, jež se majestátně vypínala na Údolím klidu. Jak příznačné jméno, pomyslela jsem si.
Už jsem se rozhodla. Nechala jsem doma rodičům dopis, který jsem napsala už před pár týdny, když jsem se dozvěděla o své nemoci: leukémii.
Otevřela jsem oči a napnula sluch. Něco bylo jinak. A pak mi to došlo, vítr, který se ještě před pár okamžiky choval jako bláznivý kadeřník a cuchal mi moje havraní vlasy, najednou ustal, jakoby věděl, k čemu se chystám, jakoby mě litoval, jakoby se stal mou součástí. Zasmála jsem se své vlastní pošetilosti, nikdo nestojí o holku, která zanedlouho zemře, sama to víš!
Pomalu jsem se otočila a šla od okraje skály. Udělám jen pár kroků: jeden.... dva.... tři.... stát!
Nasála jsem nosem svěží večerní vzduch, v němž byly ještě cítit stopy po odpoledním dešti. Mezi mraky se prodral měsíc, jakoby mi chtěl posvítit na cestu.
Otočila jsem se a rozběhla. Čím blíže jsem byla kraji, tím větší bylo moje odhodlání dokončit to, co jsem začala. Pak jsem zavřela oči a odrazila se. Těšila jsem se na pocit, kdy budu volná a poletím konci střemhlav, jako dravec, útočící na svou kořist.
Náhle jsem pocítila silné škubnutí v levé ruce, pak prudké trhnutí dozadu a nakonec silné sevření. Myslela jsem, že jsem umřela, pak jsem si ale uvědomila, že mě někdo zachránil a teď mě k sobě tiskne, jako starostlivá matka své dítě.
Otevřela jsem oči a zamžourala na svého zachránce. Byl to Adam. Zalapala jsem po dechu, Adam byl poslední člověk, kterého bych tu čekala.
Podíval se mi zkoumavě hluboko do očí a pak ještě hlouběji. Stále mě svíral v náručí, tak pěvně, jakoby mě už nikdy nechtěl pustit. V jeho očích jsem viděla rychle se střídající emoce: nejprve hněv, pak starost a nakonec lásku, nekonečnou lásku.
Když konečně promluvil, chvěl se mu hlas. "Ty jsi mi dala, ty moje malé, hloupé kuře, slíbil jsem ti přece, že spolu všechno zvládneme!"
Po tvářích mi začaly stékat slzy. Ucítila jsem jeho hebké měkké rty na svých. Políbili jsme se....
"Miluji tě," pošeptala jsem mu, vítr ta slova vzal a kvapně je odnášel do noční tmy.....
.
Adam:
Přišel jsem k Lili domů. Bylo něco málo okolo jedenácté večer, ale to mi bylo jedno. Už od rána jsem měl neblahé tušení, že se k něčemu schyluje. Ve vzduchu jsem cítil napětí. Ticho před bouří, říkal jsem si a vrtěl hlavou. Teď mi ale všechno docvaklo. Všechno do sebe tak krásně zapadalo: ty pohledy, kterými mě Lili častovala, slova, jež měla na srdci, ale jakoby se je bála vyslovit a neustálý smutek v jejích očích. Pak náhle jakoby všechno ustalo. Dnes ráno vypadala klidně a mluvila dospěle, mnohem dospěleji, než kdy dříve, skoro jsem ji nepoznával.
Ve čtyři odpoledne jsme se loučili, bylo to zvláštní, jako by to mělo být naposled. Vypadl jsem se na řeku rybařit a přemýšlel jsem. Pak mi vše zapadlo! To loučení bylo poslední! Lili se chystá ke strašnému činu a já jí to musím překazit!
Doteď jsem nepochopil, proč to chce udělat. Před několika týdny se dozvěděla, že má leukémii, což je rakovina krve, ale má šanci s ní bojovat a zvítězit, ovšem za cenu toho, že jí vypadají vlasy a zhubne. Šance však byla, aspoň podle Lili, příliš malá. "Deset procent? Co to je? Nic!" řekla tehdy, když mi tuto novinu celá zničená přišla oznámit. Byl jsem však odhodlaný, že ji v tom nenechám, tak jsem jí slíbil, že to spolu zvládneme, všechno...
Když jsem teď vtrhl do domu, kde bydlela Lili s rodiči, pohled mi zavadil o jasně bílou obálku na stole, nadepsanou úhledným rukopisem černým inkoustem. Sevřelo se mi srdce. Tohle, byl dopis od Lili, její písmo bych poznal všude, ale nebyl to ledajaký dopis, moje obavy se tímto naplnily, byl to dopis na rozloučenou. Zatmělo se mi před očima a musel jsem si sednout.
Kam mohla jít,, vířilo mi teď hlavou a úporně jsem přemýšlel. Napadala mě spousta míst, ale jedno mi v mysli vyvstávalo ze všech nejvíc: Skála sebevrahů! Bylo to Liliino oblíbené místo. Často jsme tam spolu chodili, ale v posledních týdnech Lili často chodívala až k okraji a zasněně se dívala dolů.
Nemohla být pryč dlouho, její rodiče opustili dům teprve před půl hodinou, a to tu ještě musela být. Rozběhl jsem se. V hlavě jsem teď měl jedinou myšlenku: Zastavit Lili!
Ani nevím jak, ale najednou jsem byl na vrcholku skály, a pak jsem ji uviděl. Viděl jsem jak se otáčí a odchází od okraje a na chvilku jsem si pomyslel, že si vše rozmyslela a vrátí se domů,
pak jsem si ale uvědomil, že je dost cílevědomá a zřejmě se chce rozběhnout. Neměl jsem času na zbyt. Pomalu se začala rozbíhat a krajinu osvítil měsíc. V jiné situaci by to bylo jistě romantické, ale teď šlo o život. Jako omráčený jsem sledoval, jak se zkracovala vzdálenost mezi Lili a krajem skály, pak se odrazila a skočila. V zápětí jsem byl u ní, chytl jí za ruku a než se stihla vzpamatovat, držel jsem ji v náručí.
Začal mě popadat vztek, ale pak jsem si uvědomil, že je nešťastná. Konečně otevřela oči a já se jí do nich zadíval. Viděl jsem překvapení v její tváři a nakonec úlevu. Měl jsem na krajíčku, ale nechtěl jsem před ní plakat. Musel jsem se uklidnit, až pak jsem se odvážil promluvit. Nepřirozeně se mi třásl hlas. "Ty jsi mi dala, ty moje malé, hloupé kuře, slíbil jsem ti přece, že spolu všechno zvládneme!"
Lili kývla a rozplakala se. Pak jsem ji jemně políbil na rty. Skoro nezřetelně zašeptala "Miluji tě," avšak, já to věděl a cítil.
V tomto okamžiku jsme si dali slib, jehož svědkem byla jen nekonečná tma a měsíc, který se na nás shora vědoucně usmíval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama