Výrazy plyšového medvídka

24. ledna 2015 v 19:25 | Lili
Malýma korálkovýma očima se dívám do růžového pokoje se zdmi plnými květin, motýlů a zvířat.
Moje malá maminka mě pohodila na postel a běžela na zahradu hrát si se svým novým štěnětem.
Mrzí mě, že tam nejsem s ní a nemůžu se přidat k jejímu smíchu, který je slyšet do širého okolí. Jsem smutný, i když to tak vlastně nevypadá. Víte, v továrně, kde mě vyrobili, mi přišili trochu přihlouplý výraz a kulatý úsměv, avšak, zapomněli na to, že i plyšový méďa může cítit něco jiného než radost.
Se svojí maminkou trávím čas už od jejího narození. Od chvíle, kdy přišla na tento svět jsem ležel u její hlavy nebo v jejím objetí. Jsem jí stále na blízku, když se potřebuje někomu vypovídat, vyplakat nebo se jen pomazlit.
Pociťuji neskutečnou radost, když si mě vezme do náruče a přitulí ke své heboučké, věčně červené tvářičce. Pak je výraz mé nitkové pusinky skutečně ten pravý, jenže teď?
Kdybych to svedl, svěsil bych koutky a asi bych i plakal. Stýská se mi, moc se mi stýská......
Dokážu být ale i naštvaný a uražený, například, když ze mě udělá při hře s panenkami nelidské monstrum, sváže mě, a pak nechá jejich zachránce vojáčky, aby do mě bodali zbraněmi ostřejšími než vidlička. Chápu samozřejmě hru, ale kdyby mě pak třeba trochu pomazlila, aby mi to nebylo líto... Jenže to ne, vezme panenky a vojáčky a jde slavit svatbu, zatímco mě pohodí do prachu pod postel, odkud mě třeba za týden vyloví její maminka... Nevím jak bych se tvářil, umět to, asi bych se mračil nebo se tvářil nijak, aby jí to mrzelo.
Do pokoje mojí maminky vtrhl její rozdivočelý bratr, strhl z postele přehoz, na němž jsem až dosud ležel a s křikem ho odtáhl kamsi do domu. Znovu jsem skončil v prachu a šeru pod postelí a bylo mi do breku.
Medvídek zaslechl ťapkání po podlaze a za chvilku zahlédl čumák čmuchající u země. Ostré psí zuby se zaryly hluboko do jeho plšového těla a rozpůlily ho. Žalostný výkřik jeho maminky bylo to poslední, co na tomto světě zaslechl. A ten, kdo by se díval opravdu pozorně by viděl, jak z medvědího oka skápla na podlahu maličká slza....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama