Jackpot

2. března 2015 v 20:47 | Lili
V deštivém letním ránu stojím na liduprázdné autobusové zastávce. Děti mají už nějaký pátek prázdniny, takže teď jezdím autobusem skoro sám. Ponořen do myšlenek vystupuji, kývnu na řidiče a v hlavě si probírám, co musím udělat: trafika, pekárna, práce, syn, manželka, fotbal, hospoda.
Moje první kroky směřují do trafiky, pro mou denní krabičku. Jelikož jsem již letitý kuřák a stále kupuji jedny a ty samé cigarety, u jedné a té samé veselé trafikantky, má je už pro mě připravené. Ještě si vsadím sportku a pak šup, šup pro snídani a kafe do pekárny. Pečivo krásně voní a vypadá ještě lépe. Chvíli váhám a pak si vyberu třešňové koláčky. Slečna pokladní mě obdaří úsměvem, sladkým asi jako zboží v pytlíku, který jsem si právě zavěsil na zápěstí. Hned mám lepší den.
Pracuji jako skladník. Je to náročná a vyčerpávající práce, ale mohlo by být hůř.
Baví mě jezdit s ještěrkou a objevovat dávno zapomenuté zásilky, které si kdysi někdo objednal, ale nikdy nedostal. To je jedna z krásných věcí na mojí práci. A pak jsou tu skladnice, věčně vysmáté mladé slečny, kterým se nechtělo studovat, ale na které je radost pohledět.
Směna mi končí pozdě odpoledne. Cestou domů vyzvednu syna od kamaráda a jdeme naproti manželce do práce. Pak jdeme všichni společně domů.
Manželka uvařila skvělou večeři, kterou si se synem vychutnáváme při sledování fotbalového utkání. Okolo deváté večer, když manželka ukládá syna do postele se zvedám, s tím, že jdu na jedno a odcházím. Držím slovo, a tak si dám skutečně jen jedno a vracím se k rodinnému krbu.
Mé dny jsou velice stereotypní. Opět si jdu pro krabičku cigaret, přičemž trafikantce podám včerejší tiket. Jaké je ale moje i její překvapení. Všechna čísla jsou shodná s včerejším losováním! Vyhrál jsem, jsem boháč, po letech sázení jsem vyhrál obrovskou sumu!
Beru si tiket a jdu s ním na poštu, domluvil jsem se s trafikantkou, že to tak bude lepší.
Počasí je naprosto hrozné, zvedá se vítr a je zima, ale já to přes obrovskou radost nevnímám,
až do okamžiku, kdy mi náhlý poryv větru vytrhává můj tiket a odnáší ho ulicí. K mému štěstí jen pár stovek metrů od místa, kde stojím. Rozbíhám se, abych zachránil ten drahocenný kousek papíru, ale než k němu doběhnu, zvedá ho ze země neznámý mladík. Chvíli si ho prohlíží, pak sáhne do kapsy a vytáhne nějaký papírek. Chvíli porovnává oba papírky a pak radostně vykřikne. To už jsem u něho: "Pane, to je můj tiket, vítr mi ho vytrhl z ruky
a odnesl ho." Muž na mě vrhne upřený pohled a nenápadně strká lístky do kapsy. "Vůbec nechápu o čem to mluvíte. Sbírám tu smetí." Ještě chvíli se takto dohadujeme, samozřejmě bez úspěchu. Nakonec se rozhodnu zavolat policii, aby vše vyřešili. Policisté přijedou během chvilky,
ale nálezci nemohou nic dokázat. Nemám žádného svědka, jen trafikantku, jejíž svědectví ovšem nemá žádnou váhu.
Tři dny zírám do prázdna a uvažuji o tom, jak jsem chudý, co všechno jsem mohl mít, co jsem si mohl koupit, jak jsem mohl zlepšit svůj život, ale že z toho nebude vůbec nic.
Nechal jsem se tak ovlivnit výhrou, že jsem se pohádal s manželkou, nebyla to obyčejná hádka, manželka si hned potom sbalila věci i se synem ode mě odešla. Dva týdny na to jsem obdržel žádost o rozvod.

……Dvacet let již uplynulo od doby, kdy jsem vyhrál snový balík peněz. O tom muži, který mi ukradl tiket se pár týdnů psalo v novinách. Poslední zprávou o něm bylo, že se potopil i se svou jachtou, kterou si, mimo jiné, pořídil z vyhraných peněz. Na každého jednou dojde. Nicméně já jsem sám. Úplně sám. Postupně jsem ztratil všechny ty, na kterých mi nejvíc záleželo, a už mi je nic nevrátí. A to vše kvůli jednomu kusu papíru, jehož ztrátou se v mém životě nemuselo nic změnit. Ale změnilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama