Rozpolcenost

21. března 2015 v 0:32 | Lili
Pocit z okamžiku, tak dlouho oddalovaného a obávaného, o kterém jsem sice věděla dopředu, ale neočekávala ho tak brzy a náhle, že by mě zastihl nahou, nepřipravenou a naprosto bezbrannou... Vlny valící se ze všech stran jinak klidného moře a já, sama, stojící na pustém ostrůvku, jen bezmocně sledující jistou a brzkou zkázu...
Pociťuji obrovskou rozpolcenost, což se ovšem stává, dělá-li člověk nějaké důležité, ne- li životní, rozhodnutí, ale nestává se to mně. Alespoň tedy ne často, spíše velmi zřídka. Já, člověk, který ví vždycky přesně co říct a co dělat, to najednou sama nevím a jsem na to sama, netvrdím, že opuštěná, ale nejméně izolovaná od lidí, jež by možná, spíše určitě, věděli co dělat. Stojím na jedné z tisíců křižovatek, bez mapy, bez kompasu, beze směru. Nevím, zda poslechnout rozum nebo srdce, kteří každou chvíli mění názor... Asi budu muset dát sama na sebe a vybrat si směr. Vezmu to vylučovací metodou: zezadu jsem přišla, tak to škrtám. Sice jsem pravák, ale srdce je vlevo, tudíž pravá strana padá a zbývá levá strana a přímá cesta... Vydám se pro jistotu vlevo, asi bych si nadávala kdybych to nezkusila, vrátit se můžu vždycky, pokud by šlo jen o slepou uličku... Možná je to jen drobnější odchylka od směru, pauza na cestě k vysněnému cíli. Je to ale určitě lék na rozpolcenost...
*Lili*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama