Eskalátory

13. dubna 2015 v 22:43 | Lili
Netušila jsem do čeho jdu, avšak, abych nebyla za totální nulu, hrdě a se vztyčenou hlavou přistála moje noha na jednom ze zubatých článků schodiště. Podjela.
Nádech, výdech a už jsem stála pevně oběma nohama na nestabilním schodišti a směřovala šikmo a prudce až kamsi do útrob hluboko pod matičkou měst. V hlavě se mi rozsvítilo světýlko: Nekoukej dolů! Nekoukej dolů! Ale jelikož si moje oči dělají co chtějí byla první, na co mi zrak sklouzl, hloubka na úpatí schodiště. Zamotala se mi hlava a pomalu se začaly sbíhat mžitky před očima.
No, to tedy ne, přece mě neovládne hloupá fobie z výšek a nějaká pitomá plechová robotická věc bez vlastího myšlení. To ani náhodou!
Hlavně klid. Napadlo mě se otočit na druhou stranu a pozorovat jak reagují ostatní.
Připadám si divná, spíš jako totální magor, jelikož nikdo netrojčí tak jako já. Naopak, tváří se naprosto netečně, nezůčastněně, jako by je nezajímalo, že stačí jeden hloupý nešikovný předklon a všichni letí dolů.
POslední kapkou je pro mě shodiště jedoucí v opačném směru. Paní se založenýma rukama, co si spokojeně podřimuje, za ní nějaký kluk, asi v mém věku s houskou v jedné ruce časpisem ve druhé, slečna s kávou a mobilem. Proč se sakra nedrží zábradlí?
Panikařila jsem. Opravdu, pohled na mě musel být přímo k popukání. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když se předemnou najednou vynořila pevná zem a moje kolena se konečně přestala klepat. Najednou jsem opět byla king, vysoko na piedestalu.
Zapomněla jsem však na jeden velice důležitý fakt, totiž, že se pak musím dostat zpět nahoru, opět po podobném eskalátoru!
*Lili*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kolemjdoucí Kolemjdoucí | 13. dubna 2015 v 22:55 | Reagovat

No to je fakt drama, hodné zaznamenání na blogu...!!

2 Lili Lili | 14. dubna 2015 v 21:09 | Reagovat

[1]: Někteří z nás mají strach i z větších banalit než se eskalátor v metru ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama