Ledňák

17. dubna 2015 v 20:44 | Lili
Věnováno s láskou nejlepší kamarádce: Vždycky budeš můj Ledňáček <3
Měsíček Srpen právě převzal hůl moci od měsíčka Července a prázdniny se přehouply do druhé poloviny. A nevím, proč si hraju na pohádkáře, když vlastně pohádkář nejsem a jen tu vykrádám něco už dávno napsaného... Asi jsem blázen nebo zloděj, popřípadě obojí!
Zkrátka, začátek srpna 2014. Rok poté, co jsem se začala měnit.
Jak už to tak bývá, lidé do našeho života přicházejí a odcházejí, někteří zůstanou napořád, někteří jen na skok. Proč to vlastně říkám? Dveře ke mně otevřela jistá osoba. Ne, že by byla úplně neznámá, to ani náhodou, naopak, docela dobřé známá, avšak proti ní vždy působil osten žárlivosti.
Kdyby se objevila o rok dříve, asi by mě vůbec neinteresovala a já bych jí nechala, ať dveře zase rychle zavře, ovšem tohle nebylo o rok dříve, ne, tohle byla současnost. Ta současnost, v níž se na minulost vůbec nehledí, ta současnost, která mi poskytla příležitost, abych našla spřízněnou duši, ta současnost, která je dnes již minulostí, ale které jsem opravdu vděčná.
Nicméně: Ledňáček :)
Už ani nevím jak to vzniklo, mám dvě teorie: Buď z konverzace o mrazáku nebo ze zkomolení zkomoleniny mého jména, nakonec z ledničky vyšel ledňáček a tak to vše začalo....
Začala naše společná pohádka... (Přeci jen jsem pohádkář?)
Ledňáček mě pořád tahal ven a já nikdy neměla čas. Dnes když se na to podívám zpětně, přijde mi to hrozně banální, jak jsem se vymlouvala...
Nu a pak, když jsme konečně šly, bylo to jako vždycky poprvé venku, konverzace trochu vázla, když se najednou objevila kouzelná věcička... Centrák!!
Naprostá hloupost, avšak pro dva blázny jako my, k nezaplacení... Skončilo to počmáranýma rukama a nápisy jako: Lili, Ledňáček, Mňau, Sabi, I love Sabi, I love Lili...
A pak jsme najednou šly ven znovu... A znovu... a znovu...
A BUM! Nové přátelství bylo na světě.
Sem tam se k sobě chováme jako manželé po dvaceti, možná i po třiceti letech, ale jsem za to ráda...
Nakonec, třeba jednou vyjde i slovník Ledňáčkovštiny, řeči, kterou znají všehovšudy čtyři lidé, a kterou jsme tak zdárně spolu vymyslely...
Vždycky se těším, jak spolu pojedeme my a náš "Sexouš" autobusem a jak se spolu zasmějeme
nebo jak zase budeme plácát všechno možné dohromady a budeme pomalu brečet smíchy....
Pamatuj si, že vždycky, když budeš mít namožená křidélka, přijdu a odnesu tě třeba na zádech :)
Jedeš? Jo! Tak zítra v buse!
Mámus těus mocus rádus Ledňáčkus :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petra petra | E-mail | 28. dubna 2015 v 10:11 | Reagovat

Hezky napsané, dojemné. Škoda jen, že zavrhuješ ostatní kamarády:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama