Duben 2016

Moje milé o deset let mladší já

10. dubna 2016 v 20:12 | Lili
Nedávno se mě někdo ptal, kde vidím samu sebe za deset let. Živě mi to připomnělo otázku, čím chci být, až vyrostu. Obě jsou stejně hloupé. Nevím, co bude zítra a měla bych vědět, co bude za 10 let? Ale kdybych to byla před 10 lety věděla, možná bych si dávala větší pozor. Asi neexistuje možnost, že si to ta malá holčička, která neví o světě ještě skoro nic, přečte, ale třeba se stane zázrak.
Ani nevím, jak pořádně začít, je toho tolik, co bys měla vědět...
Přijde doba, kdy ti všechno, na čem ti teď záleží a co ti přijde důležité, bude připadat jako totální hloupost, nad kterou můžeš mávnout rukou, je ale pravda, že ti tak postupem času bude připadat všechno, co se kdy stalo. Bude se ti chtít smát sobě samé, když zjistíš na čem nebo na kom ti záleželo, aniž by to mělo smysl.
Možná je důležité vědět, že ne každý, kdo se tváří jako přítel, jím skutečně je, ve většině přídadů je to přesně naopak a i ten, kdo je ti hodně blízký, využije příležitosti, aby ti hodil klacek do cesty.
Nebude to jednoduché, ani růžové a mnohokrát si řekneš, že to za to nestojí, ale pamatuj si, že za každým neúspěchem, je tvoje snaha o úspěch, a to nikdy nesmíš zahodit, protože cíl může být mnohem blíž, než si myslíš.
Jsi silná a vždycky docílíš toho, co si usmyslíš, vždycky, jen o to musíš bojovat.
Doba, do níž rosteš je zlá, děti si nechodí hrát ven, papírové knížky lidi nebaví, mluví se pomocí chatů, mobily jsou chytřejší, než lidé a románová láska je opravdu jen nesmysl.
Ale neboj se, naučíš se všechno, co budeš potřebovat, a vždycky budeš mít okolo sebe lidi, o něž se můžeš opřít. Dokážeš to, já v tebe věřím a vždycky budu...
*Lili*

Drobounce pršelo

9. dubna 2016 v 13:26 | Lili
Z minuty na minutu se může člověku zkazit úplně všechno. Někdy jsme připraveni, a lépe to sneseme, což ovšem neznamená, že nás to zasáhne méně, ale většinou připraveni nejsme.
Je to, jako když jde bouřka: Nejdřív je parno, svítí sluníčko a je krásně, ve vzduchu je cítit voda, sice jen drobně, ale je. No a pak je černo, a strhne se liják, lítají blesky, třískají hromy, jako by byl konec světa. A najednou je ticho, nicméně následky prudkého útoku jsou vidět všude kolem. A pak vysvitne sluníčko a všude kolem je zase mír, jako by se nic nestalo...
Jenže, ne vždycky to sluníčko vysvitne, někdy se počasí zkazí na delší dobu, může to trvat i týdny...
Ani u mě sluníčko ne a ne vysvitnout a jen očekávám další bouřku, ale počítám s tím, že ta už se jen tak nepřežene, bude destrukční a já? Já budu zase zničená, víc, než teď...