Červenec 2016

Ztracená pohádka

31. července 2016 v 0:14 | Lili
Nemohu si nepoložit otázku "co by bylo, kdyby?" Ano, všichni se ptáme a nezáleží na důležitosti čehokoli, zkrátka, máme-li dvě možnosti, vždy se po volbě ptáme, co by se stalo, kdybych zvolil jinak...
Ráda bych se dnes zaměřila na pohádky. Ten nejkrásnější žánr, který osobně miluju, nicméně dospěláctví mi ho začíná pomalu, ale jistě kazit, a tak se začínám ptát, co by bylo, kdyby...

.... drak opravdu sežral princeznu, protože by Bajaja nedorazil?
Celé království potažené černí, všichni truchlí a princezna pomalu odpočítává hodiny do konce života, sežere ji totiž drak. Blíží se poslední vteřinka, drak už otvírá tlamu, blíží se k princezně, když v tom... Nic... Zuby cvakly. Drak princeznu sežral. Království bylo plno smutku ještě dalších pár dní, ale pak lidé pomalu začali sundavat černé vlajky a život se vrátil do starých kolejí. Král s královnou brzy přivedli na svět dalšího potomka, tentokrát prince a dědice trůnu.

.... Popelka neztratila na plese střevíček?
Princ by pravděpodobně hledal, co to bylo za dívku, nechal by projít seznamy hostů, ale brzy by to vzdal. Proč? Nebude jezdit po celém širém království bez toho, aby věděl co přesně hledá. Nakonec by se oženil s nějakou dámou jemu společensky bližší. Popelka by měla pěknou vzpomínku, a po tom, co by macechu trefil šlak- jak pořád nadávala, by dům byl její. Provdala by se za někoho ze vsi a svou nevlastní sestru by vzala jako služebnou.

.... vlk sežral mimo babičky a Karkulky i myslivce?
Do revíru by myslivecký svaz dosadil někoho nového. Rodiče Karkulky by pro dceru truchlili, ale nejspíš by si pořídili jiné dítě, na něž by dávali větší pozor. Do lesa by nikdo už sám nevkročil, ač by vlk pošel chvíli po sežrání myslivce, protože by na něj sousto bylo moc. A v kraji by tak vznikla aspoň nová strašidelná legenda.

.... princ neprobudil Růženku?
Zámek by zarostl a archeologové a badatelé by ho po stovkách let jistě objevili. Vzhledem k zachovalosti těl by se ze zámku rychle stala turistická atrakce. To, co ohlodal zub času by se zrekonstruovalo a prospěch by byl oboustranný.

Ne vždy musí dobrý konec znamenat tu nejlepší možnost, a ne vždy je špatný konec opravdu špatný.

PS: K tématu týdne- Bloguju, protože průšvihů, které se mi honí hlavou není nikdy dost, a je fajn se o ně moct podělit.

*Lili*

Co vlastně chci?

15. července 2016 v 2:25 | Lili
Tohle je víc, než zajímavá otázka. Kladu si ji poslední dva týdny. A nejhorší je, že odpověď znám...
Moje touha po něčem je zvláštní, jakmile si totiž najdu předmět svého zájmu, nedokážu se od něj odpoutat. Je to zvrácené v tom smyslu, kdy jsem schopna převrátit několik životů naruby, abych docílila toho, co tak moc chci. A dostanu to. Ve většině případů. Tady však přichází kámen úrazu. A to, že mě dosažené rychle přestane bavit, a tak to prostě zahodím. Ano, věc kvůli níž jsem šla přes mrtvoly, jen tak hodím za záda a pokračuji. Nebo se o to aspoň pokouším. Každý takovýhle skutek si totiž vybere svou daň. A ve mně to zůstane a už nikdy nezapomenu a na popud toho se vrátí i moje touha, je to paradox...
Zatím se s tím s srovnávám a nedokážu to nijak změnit, a tak přicházím o lidi, které mám ráda, a to je to, co mě na tom vytáčí ze všeho nejvíc...
*Lili*