Smysly a nesmysly

16. dubna 2017 v 22:14 | Lili
Když tak občas sedím s jedním ze svých nejlepších přátel a vedeme své filozofické debaty, napadá mě u toho, jaký má všechno to, co se děje vlastně smysl... Zas a znovu.
Přemýšlím, jestli je opravdu nutné v mém věku takhle do hloubky uvažovat. Jestli je nezbytné uvažovat o věcech tak, jako by nebyla možnost volby. Není to nutné, vždycky je možnost výběru.
Také si říkám, jestli je rozumné sáhnout po tom, co máme na dosah, i když víme, že máme na víc, nebo že chceme víc. Máme možnost volby. Když ale zvolíme, neexistuje žádná cesta zpět, existuje jen cesta vpřed, rovnou za nosem, což ale neznamená, že se touto cestou nemůžeme vrátit na začátek.
Nikdy bychom o sobě neměli uvažovat jako o poslední možnosti pro někoho jiného. Degradujeme tím svou osobu nejen v očích všech ostatních, ale především v těch svých. A je jasné, že si pak sami sebe nemůžeme vážit. Je samozřejmě důležité se nepřecenit, ale to se týká spíše toho, co zvládneme, než toho, jací jsme, ale také je důležité se nepodcenit....
Měli bychom sami sebe vždy vnímat v tom nejlepším světle. Vždyť to, jak smýšlíme sami o sobě ovlivňuje nejen to, jak o nás smýšlí druzí, ale i to, jak my smýšlíme o druhých. Pak není divu, že jsme naštvaní, zapšklí a nebaví nás svět.
Kolikrát si za den, za týden za život, zopakuji slovíčko "kdyby". Je na něj spoustu krásných kořeněných odpovědí, ale kdo si tuto otázku nepoložil... Čas nevrátíme, nikdy, ať se nám to líbí nebo nelíbí.
Život je jedna obří chodba plná dveří: některé zavřeme, některé otevřeme, některé zajistíme zarážkou, aby se nezavřely a s některými bouchneme tak silně, že jim upadne klika. O těchto dveřích smýšlíme. To je přirozeně lidské, ovšem, u těch zavřených by toto myšlení mělo být jen teoretické- když jsme je totiž zavírali, měli jsme k tomu určitě dost pádný důvod. A proto se tyto dveře nemají znovu otvírat. A to ani na okamžik, abychom jen špehýrkou nahlédli. Ne. Musíme jít dál, vždyť chodba je veliká, a skýtá nám netušené možnosti, a ani tolik času, abychom všechny dveře otevřeli, tady na světě nemáme. Ovšem, občas se objeví dveře, takové nevýrazné, nenápadné, otevírají se samy, a aniž si jich všimneme, jsou otevřené, a ač je ignorujeme, pořád tu jsou, čekající, až do nich alespoň nahlédneme. A kolikrát nám právě tyto dveře mohou změnit život. Buď ho úplně převrátí naruby nebo už navždy zůstanou otevřené. Neměly by se ale zavírat, aniž by byly povšimnuty, protože takové dveře se třeba už nikdy jindy neobjeví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 B B | E-mail | 24. července 2018 v 22:05 | Reagovat

Amen :-D první asociace Jehovisti :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama