Červen 2017

Dětství a naděje

26. června 2017 v 15:10 | Lili
Strach?
Strach...
To bys musela vidět...
Jeden za druhým, jeden za druhým!
Pět... Deset.. Dvacet... Všichni byli rozbitý až do sklepa...
A já, protože jsem muž, tak jsem přece musel jít pomoct!
Skoro všichni byli mrtví...
Ale někteří se ještě hýbali... Dýchali..
Nikdy jsem nevěřil, že může být takový napětí:
Žije ještě? Nebo už ne?!
Lezl jsem do těch trosek jak opilej.
Pořád se mi špatně dýchalo.
Nesl jsem takový dítě- holčičku.
Ještě napnula krček a podívala se na mě takovým stočeným vyvráceným pohledem.
A pak jí ta hlava ztěžkla.
Jenom mě to trochu zasypalo.
Občas se ve mně něco tak zarazí.
Po dnešní noci na nic nemůžeme čekat.
Na nic není čas.
Teď jsi tady.
Jsme zamčení.
Na víc už není čas.
Víckrát už není čas.
Počkej, neutíkej!
Vidělas mrtvoly?
Proč utíkáš?
Copak to nechápeš?
Nač jsme mladí, nač?
Vidělas mrtvoly?
Chápeš to už?!