Noční běsové

7. září 2017 v 0:24 | Lili
Co zřels, to pouze uchem hluchého lze cítit. Ten kvil a hvizd, nepozemský, však přesto nad zemí čpící, jak mlha nad ránem- teskně, však lezavě. A straší všechny mrtvé duše, co odvážily se živé vylézt ven, svým hněvem.
V těch tmách, kdo odvahou svou zlomí prokletí? Ty?
Nuzný a ošoupaný starý groš, halící se do posledních cárů naděje, jak nuzák do hadru, jímž skrývá tvář světu.
Hrdino bez špetky odvahy, co kasáš se za slunečního svitu, že tma tě nerdousí, však ztrácíš srdce z hrudi, jen co se první paprsek napije ze západních obzorů! Zlomen a otráven životem, teď kráčíš planinou nočních můr, ozářenou světlem Novu. Jsi sám. Ani tvá duše s tebou není. Opustila tebe, zbabělého, už v začátku pouti.
Kdo ti zatlačí oči, když v planině bez pařezu, za nějž by ses schoval, zmřeš?
Kráčíš, víříš prach v cestách, které nikdy nikdo neprošlápl.
Stojí ti to za námahu?
Uleháš pádem, jehož příčinou je tvá spletená mysl, co nesleduje krok. Síla vstát? Pomalu následuje tvou duši. Voláš o pomoc němými ústy. Řveš, však tvé neslyšné prosby doléhají jen ke hluchým uším.
Kde je naděje? A byla s tebou vůbec? Vždyt ani jistotu už nemáš, ty pošetilý blázne!
Kvil je u tebe, už olizují tě steny mrtvol, bloudících. Jsou blíž, než sis kdy představil. Jen utíkej! Utíkej daleko na nohách, jež tě odmítají nést.
Cesta zdánlivě snadná, však na pohmat chodidlem plna trní a střepů si brousí ostří ve svém chřtánu. A ty? Důvěřivý, kráčíš, aniž si všímáš, že černou krví třpytí se tmoucí cesta.
Bolest!
Křik!
Je ráno...
Vstáváš?
*Lili*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama