Poslední strom

7. října 2017 v 19:51 | Lili
Vítr, hrající si s posledními zbytky listí, které má ještě aspoň trochu síly, aby se udrželo na domovském stromě. Všude okolo- les: tmavý, hluboký a věčný kamenný les. Nezačíná, ani nekončí, jen se táhne, kam až mlha dovolí pohlédnout. A věčně mlčí. Do jeho ticha však někdy promluví poslové na věčnost z nedalekého kostela, tak jako právě teď, umíráček. A tu, vida je: smuteční hosté, kráčející po mrtvolkách listů za rakví. Černí všichni, jak havraní peruťky, těla skoro jak bez duší, se zármutkem prosycujícím vše okolo.
Jak kdyby jim neviditelný generál rozkázal, rozestavěli se okolo zlověstně vyhlížejícího chřtánu vykopaného v hlíně, jenž řve z věčnosti do světa života. Podledy vyvrácené, hlavy sklopené. V poslechu svatá slova. Chřtán rozšklebený vprostřed kamenného věčna, teší se, že bude nakrmen vyhaslou duší.
Mlha oblizuje černotu všech těch plášťů a dovoluje jim na okamžik zmizet. Kameny pláčou a tiše se modlí. Vzduchoprázdnem proniká ticho jejich zármutku. Ne. Nevrátí se, byť za něj samy náhrobky prosí. Je navždy bez naděje.
Vrzání ebenové truhly, v níž tělo zetlí, pročesává vzduch. Provazy drásají černočerné tělo ebenu. Copak ani rakev už není netknutelná? Maličký obláček hlíny vznesl se, jak chřtán polkl. Brzy už rakev těžkne, jak se země nad ní na věčnost zavírá. A tam, kde ještě před okamžikem zela díra, je už jen v památku vztyčen kamenný strom. Ztrácí se v záplavě ostatních a tiše s nimi truchlí.
Naposledy zacinkal umíráček. Havraní peří se rozletělo po všech směrech. Jen některá peříčka s občas vrátí... Většina však v papouščích barvách.

*Lili*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. října 2017 v 19:59 | Reagovat

Pěkné, ale dosti pochmurné...

2 Eliss Eliss | Web | 7. října 2017 v 20:00 | Reagovat

Pěkné, ale dosti pochmurné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama