Píseň beze slov

3. listopadu 2017 v 23:14 | Lili
Kol kolem je ticho,
zem sežírá sníh.
Překročený rubikon,
tam v krvi, tělo.

Tvář sněhurky,
vyvrácená v nebe.
Prázdné oči,
pochoutkou byly vran.

Nohy zdrásané,
skalami hltajícími.
Kámen saje život,
který mizí.

Žíly zšedivělé
dotepanou krví.
Z kůže sálá
nekonečný chlad.

Záblesk zlomil
tu nicotu zimy.
To jak duše utekla
na věčný klid.

Do kruhů pekla
a předpeklí.
To je ten ráj,
jenž čeká sebevraha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 4. listopadu 2017 v 5:58 | Reagovat

To je zase deprese :(

2 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 4. listopadu 2017 v 13:00 | Reagovat

Fú, tá báseň je celkom depresívna a krutá, ale je skvele napísaná, má v sebe istú silu. Skvelá práca :)

3 Lili Lili | 5. listopadu 2017 v 12:14 | Reagovat

[1]: Nee :D Jen jsem koukala na Olgu Hepnarovou :)

4 Lili Lili | 5. listopadu 2017 v 12:17 | Reagovat

[2]: Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama