Přichází

24. ledna 2018 v 22:05 | Lili
Lány času zmizly, ty,
které se táhly vstříc
těm dnům, co dodnes
jak záclony ovívaly mlhy.

Světlo zmřelo v tmě,
která jak malinu
spolykala ho naráz,
jak století nekrmená zvěř.

Teplo z nitra srdce,
které dávalo naději,
vychládá, sfouknuté,
jak oheň noční bouří.

Vzduch, chladný a jemný,
který živil hladovou duši,
si pohrává nad němými rty,
jak kotěcí střapec na gumě.

Tajemná, která rozhoduje,
pomalu a zlehka kráčí,
tobě vstříc s náhrobkem,
jak sýček hlásí, že nastal konec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama