Snová dovolená

17. března 2018 v 18:00 | Lili
Jo. Sláva! Konečně se letos ten můj chytil za nos a koupil nám k výročí dovolenou u moře. All inclusive, pět hvězd, pláž na dohled od hotelu. No, řeknu vám, ráj na zemi. Nejlepší na tom bylo, že děti odjely na tábor a my mohli po deseti letech mít pár dní jen pro sebe. Deset let, deset dní- co rok, to den. Táborovou pohotovost jsme předali babičce a vyrazili.
Brzy jsem pochopila, proč se můj manžel tvářil tak hloupě, když jsem balila do letadla a hlídala gramáž kufrů. Letadlo se totiž nekonalo a můj miláček se rozhodl odřídit celou cestu, až do Andalusie sám. No, tak to je paráda! Představa toho, že dřepím tři dny v naší stoletý Felicii, se mi ani trochu nelíbila. Ale manžel? Ten měl radost z toho, že si může dokázat, že je king na silnici. Co na tom, že usmaží manželku… Nechce se mě náhodou zbavit?!
Opravdu jsem cestou málem lekla. Celé dny pařilo sluníčko a v noci se nadalo v rozpáleném autě spát. Ale přežili jsme. Po necelých třech dnech jsme dorazili na místo. Ani jsem nechtěla pomýšlet na návrat. Další tři dny toho pekla? No, potěš koště!
Ubytovali jsme se v hotelu a manžel navrhl, že si prohlédneme město. No, tak fajn. Moje představa sice byla, že sebou praštím o postel a budu spát až do oběda druhého dne, a pak se vyvalím u moře a nikdo se mnou nehne. Ale to mi jaksi nemohlo vyjít. No, nevadí, každý máme jinou představu o relaxu. A třeba ten můj něco chystá… Nechtěla jsem mu to kazit remcáním.
Místo vybral parádně- Alsia byla krásné městečko s ještě hezčím mořem. To se mu povedlo. Stavili jsme se v turistickém centru, kde nám pěkná prsatá a od mého drahouška málem poslintaná slečna poradila, ať si zajdeme "tady kousek" na sopku. Že si aspoň zmapujeme terén. A my? My jsme šli.
To "tady kousek" bylo nakonec šest kilometrů a výšlap jak blázen. No horor! A já? Frajerka, v pantoflích! A můj manžel? S blaženým výrazem na tváři šlapal vstříc vrcholu. Co na tom, že kousek od něj je už podruhé jeho milovaná jen kousek od smrti.
Zírala jsem, když pak nahoře zaplatil bez keců přemrštěný vstup. Snažil se, tak nebudu remcat. Prsatka měla pravdu. Výhled stál za to. Vzala jsem telefon a cinkla babi, co doma. Prý všechno oukej, tak fajn.
Strašně dlouho jsme pak s manželem seděli na vrcholu sopky a dívali se na moře. Manžel se na mě díval, jako ještě nikdy. Povídali jsme si. Šeptali si do ouška a byli znovu jako poprvé zamilovaní. Ani bychom si nevšimli, že začalo pršet. Déšť byl stále intenzivnější. Paní z pokladny na nás volala, ať se jdeme schovat do bufetu. Poslechli jsme ji až v momentě, kdy se zablýsklo a mohutný hrom otřásl zemí. Jak jsem vstávala, podklouzla mi noha. Viděla jsem zděšený výraz svého muže a cítila vítr v zádech. A pak byla tma.
Když jsem se probrala, nebe zmizelo. Byla jsem v nemocnici. Naštěstí se nestalo nic vážného: pár modřin a zlomená noha. Pak manžel zavolal taxi a jeli jsme na letiště. Domů jsme naštěstí letěli letadlem a auto si nechali přivézt.
A tak skončila moje vysněná dovolená, která trvala přesně deset hodin- co rok, to hodina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama