Červen 2018

Mlč umíráčku, mlč!

26. června 2018 v 0:20 | Lili
Kanoucí slzu
znovu a znovu stírat,
dívce z obrazu,
jenž nikdy neměl rám.

Je to daň
za ukradené srdce,
co chránit měls,
ale sežral ho temný chřtán.

Tiše a chladně
uhrančivým zrakem
on zřel všechno to,
co ty neviděl jsi dřív.

Kdo za to může,
že štěstí zmizelo,
že ukázalo záda
bez jediného sbohem?

Žít s rozpukaným srdcem,
toť bolavý úděl.
Životní poslání na cestě,
vedoucí do nikam.

Anděli, můj anděli,
se zlomenými křídly.
Vyčítavý pohled,
který na mě vrháš.

Padl jsi v boji,
který nelze vyhrát.
Neboť boj za lásku
je vždy prohraný předem.

A tak, jak souzeno jest,
navždy trp, ty pošetilče!
Za to, že ukradli ti to,
co mělo darováno býti...

Strach

23. června 2018 v 13:22 | Lili

Zase jsem jednou musela sáhnout do šuplíku...

Uprostřed kruhu svící
a v noci budu stát.
Se snahou vzývat pána zla
a duše demonat.
Za mdlého svitu ohně hledíme na nebe,
držíc v ruce jehlu a fotku od tebe.
Začínáš se bát...

Hlásím, brzy na viděnou,
že navštívím tě zas.
Jenže, já se sama bojím
a třese se mi hlas.
A zrovna zavál vítr a svíce zhas,
dala se do mě zima, snažím se nedýchat.
To vše musí být sen.

Bylo to strachem as a žádný ruch.
Zachvěla se zem a vítr ztich.
A zvláštní věc, snad varování,
že by to byl hřích?
Jen blázen by se lekl,
a činu zanechal.
Pamatuj, žádná lítost, pamatuj, žádný žal!

Hlásím vám, že náhle
dotkl se mě chlad.
Bojím se a křičím,
pozdě je utíkat.
Na věčnost souzeno zůstat tady stát.
A se strachem v očích dokola se ptát,
proč nesmím žíti víc...

*Lili*